MAKONDE

S Oli jsme byli společně v Etiopii i Tanzánii... Je to jediná "baba", s kterou můžeme jet kamkoliv a víme, že to bude skřípat jen trošičku :-)) Má skvělý talent sdělovat všechny báječné zážitky humorným způsobem a tak tady jsou její postřehy z Etiopie 2009......

Etiopská hospoda

Po jednom vyčerpávajícím výletu v okolí Axumu jsme se vrátili značně zchváceni. Náš řidič a později i velmi dobrý kamarád Tedy nám navrhl, že bychom mohli zajít na pivo. Lásku k pivu jsme vůbec netajili (jak kdo :-) ) a tak jsme radostně kývli a těšili se na orosenou láhev vychlazeného moku.

Tedy zamířil do uliček Axumu a když už jsme byli v dostatečně chudé čtvrti, kam ani pořádné cesty nevedly, zastavil. Vyskákali jsme z vozu a nejistě se rozhlíželi. Stejně tak nedůvěřivě si nás měřili i místní obyvatelé. „Tak pojďte dovnitř!“ Tedy nás vedl do místní hospody.

Jen co jsme vlezli do vrat , míjeli jsme toalety. Po pravé straně čurali na zeď chlapi a po levé krávy.

Pro ženy tu nebylo místo. O pár metrů dál posedávalo několik desítek mužů a popíjeli z plechových hrnků.

Jako prominentní hosty nás majitel přivítal a usadil dovnitř domku. Až když jsme se rozhlédli, jsme si uvědomili, že to není žádná hospoda, ale ložnice. Seděla jsem na posteli a Ondra na dřevěné truhle. V jednu chvíli přiběhla malá holčička. Na chvilku ho z místa vyhnala, vzala si z truhly sešit a učebnici a zase zmizela.

Tala

Paní domácí nelenila a přiběhla s plechovými půllitry. Instinkt mě zachránil a odmítla jsem. Mitchovi už se plecháček plnil tmavě hnědou tekutinou. Ondra zaváhal a tak dostal taky.

Přátelé, nic moc. Vůně i samotná chuť piva s tím naším českým neměla absolutně nic společného. Ani trik, kdy Ondra pivo jakoby „omylem“ vylil na zem, nepomohl. Okamžitě přiskočila domácí a s radostí doplnila hrnek až po okraj.

Nebýt kluků, asi bychom je urazili. Naštěstí si Mitch po prvním pivu, když alkohol začal působit, nechal nalít ještě jeden škopík. A v čiré radosti začal s dalšími vesele juchat a tancovat.

A tak, když jsme odcházeli, chlapíci se na nás vesele šklebili, poplácávali kluky po zádech a mávali nám na cestu. Stejně jako byla na začátku nedůvěra a nejistota, na konci bylo porozumění a přátelství na obou stranách.

Nikdy neříkej nikdy

Po tomto nevšedním a nezapomenutelném zážitku jsem si říkala, že tohle už nikdy. Po roce jsem však seděla mezi habešany znovu, slavila jsem Evropský Silvestr a pila Talu. V duchu jsem se snažila přesvědčovat: „je to burčák, je to burčák“ a když jsem dopila svůj půllitr a chtěli mi zase dolít, řekla jsem „ne, díky“ a v duchu dodala – už nikdy.